Dosavadní testy odhalily nejperspektivnější nanočástice pro čištění vody v projektu #CURE

V rámci projektu #CURE testujeme nanočástice na bázi bismutu, které dokážou pomocí světla rozkládat znečišťující látky přítomné ve vodě, jako jsou například léčiva. Tyto látky se ve vodě vyskytují jen ve stopovém množství a běžné čistírny odpadních vod je neumí spolehlivě odstranit.
Porovnávali jsme tři typy nanočástic, abychom zjistili, které májí pro další vývoj technologie největší potenciál. Nejlépe si vedly nanočástice vzniklé kombinací dvou materiálů na bázi oxidů bismutu a oxidu zinku.

Nejvýraznější účinek jsme zaznamenali u diklofenaku, klarithromycinu, amisulpridu, citalopramu, venlafaxinu a candesartanu, tedy u látek, které jsou běžně používané jako léky proti bolesti, antibiotika, léky na vysoký tlak nebo deprese. Naopak látky jako karbamazepin, irbesartan a benzotriazoly se ukázaly zatím jako odolnější – na jejich odstranění bude potřeba technologii dál ladit, zejména s ohledem na množství použitých nanočástic a kontaktní časy. Náš další výzkum se mimo jiné zaměří i na to, jakým způsobem spojit tyto nanočástice s vhodným nosným materiálem, abychom zamezili jejich úniku mimo reaktor, tedy do vyčištěné vody.

Projekt #CURE těmito výsledky dělá další krok k technologii, která dokáže čistit vodu od obtížně odstranitelných kontaminantů efektivně a s nízkou spotřebou energie.