Vzpomínky v Rabštejnském údolí

Tři dny strávili společným putováním: navštívili Rabštejnské údolí, prohlédli si výstavu „Naši Němci“ v muzeu v Ústí nad Labem, diskutovali mezi sebou a především: naslouchali lidem. Jaký je to totiž pocit, když příběhy o válce, útěku, ztrátě a novém začátku nejsou napsány v učebnici, ale vypráví je člověk, který je sám prožil?

Rabštejn – svědek dějin

V rámci tříletého projektu „Společné dějiny – společná budoucnost: česko-německá mládež v dialogu“ se čeští a němečtí mladí lidé společně zabývají jak válečnou a poválečnou historií česko-německého pohraničního regionu, tak i budoucností našeho Euroregionu.

Důležitým prvkem je přitom Rabštejnské údolí. Toto místo je svědkem krutých zločinů nacistického režimu. Během druhé světové války se zde využívaly podzemní prostory pro zbrojní výrobu. V podzemních prostorách, které sloužily jako pobočný tábor koncentračního tábora Flossenbürg, museli vězni a nuceně nasazení pracovat za nelidských podmínek.

Součástí historie tohoto regionu je i období po skončení druhé světové války. Útěk a vyhnání německého obyvatelstva trvale změnily společnost na obou stranách hranice.

Lidé, kteří jsou svědky historie

Kromě silného zážitku z návštěvy podzemní továrny měli mladí lidé možnost promluvit si s lidmi, kteří jsou sami svědky té doby, nebo kteří vyprávěli o historii svých rodin. Přitom se ukázalo, jak rozdílné mohou být vzpomínky – a jak důležité je zároveň o nich spolu mluvit.

Uvědomění si, že dějiny nejsou jen sledem událostí, ale že mění životy lidí, bylo jedním z mnoha poznatků, které si mladí lidé z těchto rozhovorů odnesli. Společná pietní akce v Rabštejnském údolí byla důstojným završením.

Naslouchat, rozumět, převzít odpovědnost

„Setkání s očitými svědky mají neocenitelnou hodnotu. Oživují historii – a předávají mladé generaci pocit odpovědnosti,“ říká Markéta Knoppik, vedoucí projektu z Aktion Zivilcourage e. V.

Mladí lidé si z rozhovorů s očitými svědky odnášejí nejen znalosti, ale také ochotu zpochybňovat předsudky, naslouchat a zasazovat se o mírové soužití v euroregionu. Právě z toho vzniká ze „společných dějin“ „společná budoucnost“: z odvahy hovořit o obtížné historii – a z vůle ji neopakovat.

Setkání v Rabštejnském údolí ukázalo: vzpomínání není ohlédnutím samo o sobě, ale výzvou k tomu, abychom dnes jednali zodpovědně.